



[1]: Věř mi, že nejsi sama. Já sama mám strach z toho, že nejsem dobrou partnerkou, buď je to tím že mám strach že něco dělám špatně nebo že říkám něco špatně. Já si začala věřit díky němu, dokud jsem ho tak moc jsem si nevěřila jako s ním ale i přesto mám strach abych byla tou nejlepší protože vím se on si to zaslouží ❤ Snažím se aby můj přítel se měj báječně a chci pro něj to nejlepší protože pro je tím nejlepším přítelem :) snad nás to přejde :* a děkuji moc !:*
Obřas si říkám, že největší kritik jé pravoje moje inner já.
[3]: To si říkám občas taky ale musíš se na to podívat tak, že nejsi tak úplně špatná a že jsou daleko horší lidi než jsi ty.
Napsala jsi to moc krasne..poprvade jsem na toto tema take chtela psat, ale nejak me nic nenapadlo...tobe se to povedlo :-) i ja sama zapasim se strachem,at uz sama ze sebe nebo z cehokoliv jineho.
[5]: Pokud tě něco napadne, určitě napiš, ráda si to přečtu. Děkuji moc, hrozně moc si toho vážím ♥
Presne tak, clovek hlavne nesmi prestat delat veci, co ma rad, a uvedomovat si pokazdy, ze je to jen strach a ze podruhy to bude lehci :) pak to docela jde :)
[7]: Máš pravdu a jsem ráda, že to někdo vidí stejně jako já :)
Strach lže a my mu věříme - to je můj oblíbený citát. Napsala jsi moc hezký článek, hezké zamyšlení a já nemůžu nic jiného, než souhlasit :-). Někdy je to to nejlepší, když dokážeme ovládnout a překonat náš strach. Může nám to otevřít úplně nové, jiné, nepoznané dveře plné nových možností.
Strach je přirozený, asi se nedá úplně odbourat. Ale je dobré jej potlačit, nebo se o to alespoň pokusit. Čím víc se bojíme, tím víc se všechno kazí... musíme si věřit, věřit v sebe, ostatní :-) je důležitá i podpora blízkých, která pomáhá.
Raději zkusit, než stát, nic nedělat, užírat se a trápit se... podívat se pravdě do očí, odhodlat se... zahodit strach... je škoda se nechat zastavit strachem z neúspěchu. Daleko horší je to nechat být a nebojovat za to, co bychom chtěli.
Úžasný článek od úžasného člověka ♥ :-)
Strach je docela zvláštní věc. I když se někdy snažíme přesvědčit sami sebe, že strach nemáme, musíme tomu především věřit, pokud neuvěříme a budeme si dál myslet, že selžeme, ve výsledku to tak opravdu může být.
Ale ten článek je napsaný krásně, musíme se tou strachu nějakým způsobem postavit, protože jinak nás bude pohlcovat stéle víc a víc.
Super nakopávající článek. Já mám spíše vnější strachy. Bojím se pavouků a občasných zkoušek/testů, na které se ale dá připravit - přesně jak píšeš :) Myslím, že strach k životu tak nějak patří. Každopádně mě občas přepadne úzkost, co bude, až vystuduju školu - jestli si najdu dobrou práci a tak. Věřím, že to vyjde, jen to čekání je hrozné :D
To je moc krásný článek, četla jsem ho dvakrát po sobě.
Strach z neúspěchu mě jeden čas tížil opravdu hodně, ale naučila jsem se s tím pracovat a jsem za to ráda. Při překonávání strachu, ať už jakéhokoli mi vždycky velmi pomáhali kamarádi :3
Myslím, že definici strachu a jak s ním bojovat jsi ve svém článku úplně skvěle vystihla. Například učení se (alespoň trochu) na test nebo promluvení s někým, koho se bojíme oslovit - člověk si prostě musí říct, že život je jen jeden a jaký si ho uděláme, takový ho budeme mít.
Já se kvůli škole snad už ani nemůžu stresovat. Jsem už zvyklá na horší známky a každodenní psaní hned několika testů. Když jsem byla v prváku, byla jsem z toho každý večer v háji a pořád jsem se trápila, no postupem času mi to bylo čím dál víc jedno. Osobně jsem dospěla k názoru, že pokud vyloženě nepropadám, tak na známkách nezáleží, jelikož stejně neukazují tvou inteligenci ale schopnost se za určitý čas nadrtit co nejvíce informací.
Strach můžeme mít neustále, z mnoha věcí, ale nebudeme-li pro to něco dělat, tak se to nikdy nezmění.
[13]: Hrozně moc děkuji, vážím si toho ♥
[14]: Předem děkuji a jsem moc ráda, že to vidí takhle i více lidí ♥ Tak ono v tom prváku je to vždycky bomba, taky si pamatuji na svůj prvák, kdy jsem brečela, že chci na základku a brečím do teď, protože mi to fakt chybí.. sice už jsem si zvykla na to být v jednom koloběhu ale nenadělám s tím nic :/ škola je důležitá
Moc pěkně si to napsala. Poslední dobou přemýšlím nad tím, že se stresuju snad skutečně úplně ze všeho. Protože se spousty věcí bojím. Jak dopadnou seminárky, zkoušky, vejška, věci co organizujeme, můj vztah atd. Strach je hrozná věc, svírá mě téměř pořád. Fakt je nutný se občas zastavit a začít si trochu věřit, že se to zvládne.
Kromě vnějších strachů mám jeden velký vnitřní a to, že nejsem dost dobrá partnerka. Snažím se na sobě pracovat, snažím se, aby se můj přítel měl jako v bavlnce, ale bohužel to vše ovlivňuji jakési faktory, ať už to, že jsem cholerik nebo to, že si vůbec nevěřím. Snad se někdy přes to dostanu.
Hezký článek ♥