





[1]: No já si právě myslím, že se snažili na samém začátku, ale pak když viděli, že se jim to nedaří, tak to podle mě vzdali. Bohužel, ne v každém městě tyhle organizace jsou :/ Ale chápu jak to myslíš a děkuji za tvůj názor :)
Jo je rozhodně hrozný, jak rychle může v dnešní době člověk přijít o všechno a skutečně skončit na ulici. V zimě jsme o bezdomovcích dělali reportáž, a proto také vím, že často spousta z nich vlastně ani pomoc nechce. Například když právě byli zimy a nabízeli se jim ubytování a azyly, tak oni tam ani nešli, protože právě museli být střízliví atd. a to většina nebyla. Já bych jim ráda občas přispěla, když po mě chtějí, ale je jich tolik a ptají se pořád dokola (například při každé cestě domů na nádraží), že kdybych jim měla pokaždé pomoci, tak mě to za chvíli zrujnuje, protože taky jsem jenom student, který nemá těch peněz moc. Tudíž s tebou na jednu stranu souhlasím, ale na stranu druhou pořád každý svého štěstí strůjcem a vždycky je nějaká cesta. Moje mamka se mnou taky zůstala sama a pracovala jako mourovatá, aby mě mohla uživit, tudíž jde jenom o to nebýt slaboch a srab a prostě bojovat :)
Navíc je to špatně už od základů, naše město je plný Romů, který dělají akorát bordel, nepracují a stát jim zaplatí všechno a na bezdomovce, kteří by třeba i kolikrát pracovat chtěli, se kašle, takže bohužel no. S tím my jako řadoví občané nic neuděláme, za to může náš úžasný systém :)
[3]: To každopádně, vím o čem mluvíš, se mnou má máma zůstala též sama, takže taky pracovala jako mezek. Chápu jak to myslíš a vím, že jsou tací, kterým se prostě už nechce protože zlenivěli, ale ještě pořád se najde kousek srdce a poctivosti, kteří se snaží pracovat a vydělat si každou korunu :) Děkuji, za tvůj názor :)
Ten článek se mi moc líbí, je od srdce a je to na něm vidět. Dneska je bohužel hrozné, že člověk může přijít ze dne na den o všechno a o všechny... Podobná videa jsem už viděla několikrát, obvykle spočívala v nějakém testování těchto lidí (upadnutá peněženka atd.) a pokud vrátili nebo se zachovali správně, byli odměněni. Jen mě mrzí, že tahle pomoc je jen chvilková, stát by se měl dokázat postarat o všechny obyvatele a zajistit jim alespoň částečně důstojný život. Bohužel, takhle to ve světě nefunguje. Já neříkám, spousta lidí si za své problémy může sama, protože se utápěli v alkoholu, hráli automaty a podobně se sami přivedli ke krachu, ale jak k tomu přijdou ti, kteří se snažili pouze důstojně žít a přežít a místo toho skončili na ulici? :-/
[5]: Přesně tuhle otázku si kladu i já. Proč trpí všichni, kvůli těm co si absolutně nic nezaslouží? Proč ti, co byli vždy poctivý a snažili se sami pomoci druhým doplácí na chyby ostatních? Děkuji za pochvalu jinak.
Krásný článek, krásné zamyšlení. Moc hezky si to napsala a líbí se mi, že jsi přiložila i videa :-). Asi je to člověk od člověka... je to dost individuální. Nelze každého soudit a zařadit do nějaké "škatulky," mnoho lidí o pomoc opravdu stojí, ale mnoho jich už tu šanci promrhalo a pomoc odmítlo (viz. jiné komentáře nade mnou) - prostě jim jejich situace vyhovuje, už se nechtějí vracet, ztratili veškeré pracovní návyky, smysl pro povinnost apod., proto už se ani nechtějí snažit. Nemají zájem. Ale myslím si, že je potřeba zachytit lidi, kteří ještě tu naději neztratili :-). Pracovat s nimi, snažit se jim pomoct, nabídnout jim pomocnou ruku, aby se svépomoci zase dokázali vrátit do "běžného" života... ukázat jim, že cesta existuje a že není všechno ztraceno.
Když jsem pracovala na Úřadě práce ve Zlíně, krásně bylo poznat, kdo má opravdový zájem o pomoc a o práci a kdo chce něco dělat... bohužel tam chodilo i spousta lidí, kterým jejich stav začal vyhovovat a raději se celý den válí po městě a chlastají. Takže je to těžko... co pak s takovýma... určitě je neodsuzuji, ale není s nimi lehké pracovat, mnohdy to nemá ani žádný účinek a proto je potřeba zachytit vše v počátcích, kdy je největší šance, že se ten člověk ještě může chytit... samozřejmě i u těch horších případů existují možnosti, že se ten člověk vzpamatuje, začne se snažit, ale je to s daleko menší pravděpodobností... :-/
Článek se ti opravdu povedl :-) líbí se mi!
[7]: Moc děkuji a naprosto s tebou souhlasím :)
Krásný článek. Musím souhlasit. Nedokážu si představit, že bych takto skončila. Opravdu ne.
Akorát - nevím, jak je to u vás, ale u nás existují domy určené pro bezdomovce. Kdyby chtěli, mohou tam bydlet, ale pod určitými podmínkami. Jenže oni nechtějí. Prý je jim lépe venku.
Jednou nám říkal učitel, že ho žádal bezdomovec o nějaké peníze na jídlo, říkal, že mu peníze nedá, ale že mu může zajít nakoupit. To odmítl. Tak si to vše dělají víceméně sami.
Ano, nejsou všichni stejní, ale to nějak poznáš. Většinou bezdomovců u nás všichni znají a ti jsou doslova stejní. Je to malé město...
[9]: Děkuji a souhlasím :) No myslím si, že u nás takový dům je a pár takových bezdomovců znám, co se snaží, takže pokaždé když je vidím, tak vím, že dávají peníze do něčeho užitečného :)
Na jednu stranu s tebou souhlasím, nedokážu si představit, jaké to je, všechno ztratit. Ale na druhou - nezbývá vám nic jiného, než jít prosim kolemjdoucí? A co jít zažádat o práci? Po ulicích chodí tolik chlapů, který by mohli pracovat, manuální práce je strašně moc a není vůbec obsazená. Samozřejmě záleží na člověku. Jsou tací, kteří se snaží a těm pak člověk opravdu rád pomůže, když může. Ale je tam taky spousta lidí, pro který je válet se po ulicích a žebrat (mnohdy aby si koupili chlast) mnohem přijatelnější, než jít na úřad práce. A takovým prostě pomáhat nehodlám.
[11]: To chápu, ale ve většině případů, tací, kteří skončí na té ulici jsou už trochu špinavý, smradlavý a ne zrovna každý zaměstnavatel ho příjme pod své křídlo už kvůli tomu, že se na něj dívá prostě jako na špinavého zloděje. Hledá se to těžko ale chápu jak to myslíš a souhlasím, děkuji za tvůj názor :)
Souhlasím s tebou, že všichni dobrovolníci po celém světě jsou ti největší hrdinové (ať už lékaři bez hranic nebo jiné organizace). Chápu, co se snažím říct, ale podívej se na to i z ijného úhlu. V dnešní době existují organizace, které bezdomovce nakrmí, umyjí, ubytují za určitých podmínek (že zůstanou střízlivý, budou chodit do práce, atd.) a někde pomohou i se sháněním práce. Dostat se z ulice tedy jde (neříkám, že lehce, ale jde to). Bohužel mé zkušenosti mi říkají, že někteří jsou na té ulici vlastně spokojení a nechtějí se vrátit do běžného života, dle jejich vlastních slov. Ono je jednodušší sedět na schodech a prosit o drobné, než se snažit z toho dna vyhrabat.