6. května 2019 v 13:26 | Molly.
|
ahoj všichni.
Na úvod článku bych Vás chtěla krásně přivítat do jarního období, které je sice už dávno v plném proudu, ale jak se říká, pořád lepší pozdě než nikdy. I když to počasí by mohlo být teda o něco lepší. Nevím jak u Vás ale u nás skoro 6 dní v týdnu jenom prší nebo je sychravo. Taky bych Vám chtěla popřát krásný květnový den. Doufám, že jste na 1. máje neuschly a Vaše drahé polovičky či nějaký ten chlap Vám dal pořádného hudlana. Já jsem jich dostala sice dost ale ne pod jabloní ani pod třešní. No někdy je to s těmi chlapy těžké je někam dostat :D. Každopádně nás zanedlouho čeká svátek matek, tak doufám, že pomalu chystáte dárečky Vašim maminkám :P.
Nebudu to dál protahovat a vrhneme se ke článku, který mi už dlouho vrtá hlavou. Jelikož jsem přestala studovat a vrhla se do práce mezi lidi, tak musím uznat, že se svět změnil. Nebo možná ani ne tak svět, jako lidi v něm. Ale proč? Dnes a denně se setkávám s tisíci lidmi na ulici, v obchodech, jednoduše všude a čím dál tím víc si všímám toho, jak někteří lidé třídí ostatní, ať už podle vzhledu nebo podle toho jakou má práci, či kolik má peněz. Nedovedete si představit kolik lidí se zatváří povýšeně, když někomu řeknu, že jsem prodavačka. Každý si hned představí prodavačku někde v masně, u pultu v Tescu nebo dalších hypermarketech. Pracuji jako prodavačka s módou a myslím si, že na té práci není nic špatného. Ano, co se týče platu jsme zase na jiné kapitole diskuze, kterou tady otevírat upřímně asi ani nechci. Jde mi o to, proč se tohle děje? Proč někdo opovrhuje nad člověkem, který pracuje jako prodavačka, jako popelář, jako uklízečka apod.? Myslím si, že jsme všichni lidi a všichni jsme na stejné vlně. To, jaký si to člověk udělá je jen na něm, ale neměl by být od nikoho odsuzovaný. To, že se někdo umí hold narodit do rodiny, která si to uměla zajistit, je věc druhá. Celkem mě mrzí, že lidi si přestávají vážit toho co mají a chtějí pořád jenom něco víc. Pořád nemají dost. Jsou čím dál více sobečtější, nedůvěřivý a hlavně bezcharakterní. V dnešní době se ani nedá na nikoho spolehnout, protože čím dál více přibývá lidí, kteří jedou jen sami na sebe a nejdůležitější je jen jejich prospěch. Smutné. Co si o tomhle myslíte Vy?

Dříve bylo tolik gentlemanů a teď? Pomalu tě ti dnešní kluci raději těmi dveřmi sejmou, než by ti je měli podržet. Kde žiješ, že si myslíš, že tě nějaký kluk v autobuse pustí sednout? Raději bude dělat, že tě absolutně nevidí jen aby nemusel zvedat zadek, protože přece i on má právo sedět. Neříkám, že tací jsou všichni ale bezmála 90 % takových kluků potkáváš denně na ulici. Kde jsou ty časy, kdy všichni drželi za jeden provaz a pomáhali si? Pryč. Dnes a denně se rozčiluji nad chováním některých lidí, kteří si absolutně neuvědomují, že to, že mají peníze, či hezký vzhled jim nedává právo si z ostatních dělat poskoky a povyšovat se nad někým, že oni jsou více. Všichni jsme přišli na tento svět stejným způsobem, každý jsme dostali to, co jsme dostali a taky všichni stejným způsobem zase odejdeme. Pokud si někdo umí ten život zpříjemnit větším příjmem peněz a majetkem je už jen bonus, nikoliv výjimečnost nad ostatními. Mělo by si to spousta lidí uvědomit.
Několikrát jsem byla svědkem bezcharakterního chování druhých lidí ať už v práci či ve svém volnu kdekoliv na ulici či jiných obchodech. To, jak se někteří vyjadřují k druhým je až k zblití. Dál se mi v hlavě klade otázka toho, proč se najednou lidi přestali chovat jako lidi ale jako hovada. Bez prominutí. Slušné vychování jim nic neříká. Úcta k druhému jim taky nic neříká a ochota už vůbec. Připadá mi jako by jim někdo ukousl prdel, když by třeba aspoň pozdravili druhé ''Dobrý den'' nebo jako by jim upadl jazyk, když by poděkovali. Začali to vše brát jako samozřejmost a mě to neskutečně už sere. Možná jsem divný člověk ale začínám být na všechny lidi v okolí naprosto alergická a chce se mi z těch lidí opravdu už zvracet. Nechci v tomhle tom žít, ale bohužel vím, že jako jedinec s tím naprosto nic neudělám, jen se s tím smířit. Nic jiného mi nezbyde. Též mě neskutečně serou lidi, kteří mají pořád potřebu se někomu srát do života, i přesto, že je nikdo o to neprosil. Řeší, co děláš a neděláš, s kým chodíš nebo nechodíš, s kým si pořídíš psa, s kým si kde prdneš a všechno ti dokážou tak nechutným způsobem znepříjemnit, protože ty se v té chvíli cítíš šťastně, a to je nejvíc sere, že se někdo může mít lépe než oni, a proto začnou dělat vše pro to, aby se zničili. Serou se ti do vztahu, do všeho, co ty máš nejraději jenom, aby ti ukázali, že oni jsou něco víc jak ty a že ty si zasloužíš jenom to nejhorší. Proč, ku*va proč? Ať mi někdo vysvětlí, co je na tom baví? Co mají z toho, když někomu zničí život? Dobrý pocit? Ten časem vyprchá a nezbyde naprosto nic. Tak proč? Serou mě prostě lidi jeden po druhém a opravdu zjišťuji, že si na tomhle světě vážím jen pár lidí, a to jsou ti, co tohle vidí se mnou. Co se s takovýma kret*nama dělají nervy neustále na každém kroku, stejně jako já, protože najít na tomhle světě člověka co se nechová jak naprostá pí*a je obtížný úkol. To dřív se postavíte na uši, než někoho jen tak najdete, když nepočítáte ty, co už znáte.
Je samozřejmě spousta věcí, které mě naprosto odrovnávají, ale kdybych je tady měla všechny vypsat, tak mi asi rupnou nervy a budou mě muset odvézt, protože to, co se děje venku a jak někteří lidi přemýšlí je opravdu na přes držku. Jinak to opravdu říci neumím. A upřímně jsem vážně ráda, že mám kolem sebe stále lidi, kteří se mnou souhlasí a jsou příkladem toho, že normální lidi s charakterem ještě nevymřeli.
Děkuji, že jsem se mohla tímhle článkem trochu vypovídat a budu ráda, za jakékoliv Vaše názory. Kdyby se z toho stala opravdu diskuze budu moc ráda. Podělte se o to, co Vás na tomhle světě štve.
mějte se fantasticky ☺
Ach jo, to počasí je hrozné, strašně mě to vyčerpává, potřebovala bych nakopnout a to počasí mi k tomu nepřidává...
Neuschla jsem a dokonce jsem i mamince dala dárek, nezapomněla jsem :-)
Téma článku se mi moc líbí... myslím si, že jsi to přesně vystihla. Každopádně prvně - nechápu, jak se někdo může dívat povýšeně, když mu řekneš, že děláš prodavačku... mě by to ani nenapadlo, i kdyby si tu prodavačku fakt dělala v Tescu :-) je to práce jako každá jiná. Vadí mi tohle odsuzování, tohle škatulkování! Je mi z některých lidí na blití...
Jak píšeš - vymizela úcta, vymizel respekt. Mám pocit, že dnešní kluci holky berou jako nějaké spotřební zboží... když nedá jedna, dá druhá a tak pořád dokola... je to jak na nějakém trhu, kdy přebíráš co se ti víc líbí a co zahodíš...
Nelíbí se mi ten přístup, kdy už ani jeden kluk pořádně není gentleman... všichni se chovají jak hovada... neříkám, že neexistují výjimky, ale jejich sakra málo... je jich totiž čím dál tím míň...
I s tím, že se ti každý sere do života... přijde mi, že každý potřebuje vědět co druhý udělal, co dělá a řešit to, po čem mu je hovno... k čemu? Tihle lidi většinou nemají ani vyřešené své životy, ale hlavně že se serou do druhých a otravují... ty se cítíš šťastně a pak přijde nějaký takový kripl a prostě chtě nechtě ti to tu radost pokazí...
Neboj se, v těchto názorech ROZHODNĚ nejsi sama :-) někdy mě to fakt trápí... jenže... co s tím? Stejně to asi nijak nezměníme, ani neovlivníme... důležité je, že jsou pořád lidi okolo tebe, kteří s tebou tyhle názory sdílí, kteří tě podporují a mají rádi :-) a na těch NEJVÍC ZÁLEŽÍ ♥ protože bez nich, to bychom už snad ani nebyli -_-
Měj se krásně, budu se těšit na další článek! :-) A neklesej na mysli! Výjimky pořád existují, i když je jich málo! ♥