27. srpna 2019 v 18:16 | Molly.
|
ahoj všichni.
Někteří z nás jsou už úspěšnými pracujícími lidmi a někteří z nás ještě žijí studentským životem. Já už přes 7 měsíců patřím mezi pracující a když tak nad tím poslední dobou přemýšlím, tak si říkám, jak jsem se měla, když jsem ještě studovala. Někteří si řeknou, že pracující život je naprosto super. Vyděláš si, může člověk bydlet sám, vše si dokáže pořídit a koupit sám, ale... Není to všechno. Být pracující člověk není žádná hračka, jak to někteří vidí. Sice se nemusí každý den soustředit na to, kolik domácích úkolů do školy nestihl, učit se do několika předmětů na další den, ale má to své. Pamatuji si ty chvíle, kdy jsem si říkala "kéž bych už mohla pracovat a nemusela chodit do té školy". Jojo Moniko, kdybys to věděla dřív jaké to je, tak bys mlčela.
Člověk se těší na ten dospělácký život, ale proč? Od rána do večera v práci, plno starostí, a ještě se starat o sebe a byt kde bydlí? Co si budeme vykládat, dospělácký život není procházka růžovým sadem. Sice máš tolik možností, které jako studentka asi nezažiješ nebo se k nim hůře dostaneš ale to opravdu není vše. Plno z Vás mi dá určitě za pravdu, že chodit do školy bylo mnohem jednodušší a zejména ti, kteří už bydlí sami. Nechybí Vám taková ta bezstarostnost, kdy přijdete domů, navařeno, uklizeno, vypráno a mamina po Vás chce, abyste jen umyli nádobí, a i do toho se Vám nechce? Teď přijdete domů, nenavařeno, neuklizeno, protože kvůli práci nestíháte, nevypráno a nádobí tak, jak jste ho tam odložili. Mě to upřímně chybí, hlavně v ty dny, kdy se po práci cítím naprosto vytížená a s mým mírným perfekcionismem mi to nedá, a i přes veškerou únavu jdu a musím to vše udělat. Kdyby se mě teď momentálně někdo zeptal, jestli bych se vrátila do školy, vůbec bych dlouho nerozmýšlela. Ráda bych se vrátila na základní školu, kde jsem si vybírala celoživotní rozhodnutí toho, co bych chtěla v životě dělat a čím se chci do budoucna živit. Možná bych se i učila lépe, ale což? Čas nevrátím.

Studentský život je dle mého názoru fajn. Většina studentů bydlí ještě pod křídly své rodiny, tudíž nemá nouzi o jídlo, dobrý spánek a střechu nad hlavou. Naopak má zase spoustu učení, od rána do odpoledne vysedávat v lavici a poslouchat učitele o vykládání nudné látky a teprve o víkendech se dočkají svého volna, pokud tedy po nich rodiče nechtějí, aby se učili či doma pomáhali. Mají plno slev, lepší rozhled do budoucnosti, nehledě na to, když má někdo opravdu vizi o své budoucí práci. Obdivuji ty, kteří si jdou za svým a dostanou až tak daleko, že dělají práci, která je na do smrti bude bavit. To se v dnešní době moc nevidí. Proč? Protože mi připadá, že poslední dobou lidi nepracují, protože je ta práce baví ale protože je dobře finančně ohodnocená a co si budeme povídat, v dnešní době se bez peněz neobejdeš.
Naopak pracovní život je jedna velká stereotypní taktika. Ráno do práce, která tě ať už baví či nebaví, večer z práce, doma na vás čeká plný koš prádla, plný dřez nádobí a samozřejmě taky pociťujete hlad. Je to takový určitý koloběh. Když máte volno, nejdete jen tak někam pařit, ale přemýšlíte nad tím, co vše stihnout zařídit, když jindy jste v práci a nestíháte to. Takže koneckonců nemáte skoro vůbec žádné volno, protože pořád je co vyřizovat, obíhat a zajišťovat. Neustále myslíte na to, abyste finančně vyšli, dokázali si pořídit věci, tak abyste nemuseli přemýšlet, jestli si to vůbec vlastně můžete dovolit a jednoduše jakýkoliv průser jde za Vámi.
To, jestli děláte v oboru, který jste si zvolili na základní škole nebo děláte úplný opak jenom proto, že na vašem oboru nebylo místo, či to máte lépe ohodnocené je už diskuze na trošku odlišné téma, než je tohle. Já momentálně dělám mimo obor, protože na mém oboru nebylo místo a díky stěhování to bylo pro mě trošku složitější, proto dělám to, co dělám. To, že to je dobře placená práce je bonusová věc. I tak, mi ale chybí studentský život a bezstarostnost života té doby. Chvilkami si říkám, že se na vše vykašlu, pošlu přihlášku aspoň na dálkové studium a budu se vzdělávat dál. Jenomže stíhat vše tak, abych byla spokojená a vše klapalo je komplikované to určitě chápeme všichni. Studovat a do toho pracovat je dost náročné.
Když si to shrneme, tak studentský život má své starosti ohledně školy, ale co se týče osobního život je 100x jednodušší než pracovní. Kdežto pracovní život má své starosti ať už po pracovní stránce, tak bohužel i po té osobní. Největším kamenem úrazu jsou finance, a to, aby se člověk uživil a nežil na ulici nebo se nezadlužil. Každá fáze života má své, ale myslím si, že studentský je pořád jednodušší a bohužel i kratší.
Jak to vidíte Vy? Připadá Vám studentský život lehčí či těžší než pracovní? Pokud jste ještě studenti, těšíte se na to překročení do toho dospěláckého života? Vy pracující, vrátili byste se do svým mladších já a řekli byste si užívej si školu, bude hůř? Zajímalo by mě, jak to vidíte Vy, jestli to vidíte všichni stejně nebo na to máte odlišné názory.
mějte se fantasticky ☺
Co na to napsat... já jakožto studující i pracující na to mám stejný názor... nebo spíš to vidím ze všech stran. I jako student, i jako pracující a vím, že když nastoupím na plný úvazek jenom do práce, tak skončí takové to "volnější" období, které mi ještě škola dovoluje :-)… se školou je to potíž, je toho moc, nad hlavu, projekty, prezentace, učení, ale pořád se to dá zvládnout lépe, než kdy pracuješ na plný úvazek a už se prostě staráš o sebe, o byt... je to rozhodně náročnější.
Přijde mi, že jsem byla v 15, 16 fakt bláhová, když jsem si myslela, jaké to bude super, až budu jenom pracovat... peníze jsou sice potřeba, ale nejsou všechno... ale v dnešní době mi přijde, že bohužel všechno jsou... :-( a proto práci obětujeme většinu svého času a na život prostě nezůstává energie... kde jsou ty bezstarostné časy... :-( moc hezké zamyšlení... hlavně ze života :-)